U příležitosti vstupu Melodky do čerstvé koncertní sezóny a nové internetové éry jsem se rozhodl shrnout několik melodramatických postřehů, které mě jakožto častého účastníka melodkovských koncertů a večírků napadly v souvislosti s vývojem tohoto klubu za posledních pár let.

Poprvé jsem se na Melodce ocitl v roce 2004 s kapelou Annie's Trip. Tehdy se Melodka ještě ukrývala pod pseudonymem MV Klub a podobně jako několik dalších let se vyznačovala výrazným koloritem metalového undergroundového doupěte.

Na tomto místě bych pamětníkům rád připomněl a neznalým či později narozeným alespoň nastínil atmosféru MV Klubu v období let 2004 – 2007. Naprosto běžné byly koncerty bez existence pódia (pokud si ho kapela s nepříjemným rizikem zadřených třísek sama nesestavila z europalet uskladněných v backstage s permanentně rozbitým oknem), světelnou show zajišťovala série strategicky rozmístěných žárovek, při příchodu do klubu návštěvníky vítala odporná komunistická kukaň v roli šatny, ze stropu na vás co chvíli sáhl cár armádní maskáčové pytloviny a na zdi se skvěla nevydařená interpretace lidské lebky olizované růžovými plameny.

Málokdo si už dnes vzpomene na interiér Melodky bez plazmové obrazovky, dvou pohodlných vchodů do hlavního hracího sálu, dvou barů a několika promítacích ploch. Již dlouho také v melodkovských prostorách absentuje jejich dřívější neodmyslitelná ozdoba: věčně zpruzený důchodce Holinka v roli správce, který dříve pravidelně pět minut po začátku zvukové zkoušky tuto vybíhal zastavit, protože „je to strašně nahlas!“. V extrémních případech docházelo i k pozastavení dodávky elektrického proudu rukou tohoto vysloužilého gentlemana. Ano, i takto jsme žili.

Takže tedy Melodka 2011: ke koncertům mladých kapel se přidala vystoupení známých místních i zahraničních jmen, k dispozici je špičkový zvukový a světelný park, funguje podpora kapel v podobě CD kompilací a free koncertních večírků, trvá ochota experimentovat s různými formáty večera... Jedna z věcí, kterých si na Melodce cením, je snaha o neustálý vývoj a práce na vylepšení podmínek pro návštěvníky i kapely. Pokud se dobře podíváte, uvidíte docela markantní změny na počátku každé nové koncertní sezóny. 

A přitom... přestože se žánrové spektrum i klientela od dob popsaných v úvodu nesrovnatelně rozšířila a za metalový klub může Melodku označit snad jen umanutě setrvačný frfňal, zachovává si Melodka vlastní výraz, tvář a páteř. Za co si zaplatíte, to dostanete, co si domluvíte, to máte. Nehrozí bullshit v podobě změn domluvených akcí a podmínek na poslední chvíli, nedochází k nesmyslnému rušení koncertů v jejich běhu a většinou se ani nikdo nezraní :-)

Všem rozmlsaným rozmazlencům rodičovského obýváku, které i dnes občas zaslechnu v souvislosti s Melodkou použít výrazy jako „díra“ nebo „pajzl“, doporučuji návštěvu legendárních klubů v zahraničí. 

Postoj a přístup Melodky ke klubové práci je totiž až podivně blízký klubům, jako jsou či byla proslulá newyorská doupata CBGB, Café Wha!, londýnský klub 12 Bar Blues na proslulé Denmark Street nebo třeba kultovní manchesterský klub Casino Hotel (RIP).
 
Ve srovnání s výše uvedenými kluby je však Melodka učiněný rock n´rollový Hilton. Buďme rádi za tak kultivované „doupě“!