Bylo mi 14 let a měla jsem na sobě oblečení po starší ségře (vlastnoručně vymáchané v Savu) a pocit, že jsem hustá punkerka, vzala mě maminka na výlet do Prahy, kde jsem si v hudebním obchodě koupila růžové dvojalbum Sham 69. Neznala jsem tu kapelu, v té době internet ještě nefrčel, tenkrát se četly noviny a poslouchaly cédéčka. Sham 69 byli v kategorii kytarové hudby a na přebalu vypadali jako punkáči, zatím jsem netušila, co mě čeká, ale CD jsem si za peníze z brigády stejně koupila. Byla to láska na první poslech, znáte to, když se do nějakého alba po uši zblázníte a sjíždíte ho pořád a pořád a pořád a pořád…  Mým pokojem otřásaly pecky jako Blackpool nebo 14 Years (ta bylo moje oblíbená, možná proto, že mi bylo 14) a tohle album mě nepustilo několik let, pořád ty dvě cédéčka mám, už bohužel bez obalu, ten se ztratil při x-tém stěhování, jako víc věcí.

Když jsem zjistila, že Sham 69 budou hrát na Melodce, moje břicho zaplavili motýlci a moje ruce se rozklepaly. Wow! Nemůžu se dočkat. Skoro jsem stříhala metr… 8. prosince v pět hodin odpoledne u brány Melodky zazvonili tři starší pánové a jeden mladší, otevřela jsem jim a první z nich se mi hluboce podíval do očí, podal mi ruku a řekl: „Hi, I am Tim, nice to meet you.“ Jen lehce se mi podlomila kolena a přivítala jsem je s vřelým úsměvem, opravdu ráda, že se setkávám s hvězdou, která podle mě září na punkovém nebi výrazně a výjimečně zároveň. Pánové ze Sham byli moc milí, usměvaví, skromní a nadšení. Melodka se jim líbila a bavilo je dělat si se mnou selfíčka. Nejvíce výřečný z nich byl frontman Tim, umělec na plný úvazek, jenž si koncerty sice užívá, ale taky na sobě začíná objevovat touhu po klidu a přírodě. Případná únava z punkového života na něm ale rozhodně při koncertě znát nebyla!

Sham 69 vznikli v roce 1976 a za 40 let složili dost písní na to, aby z mého dvojalba z mládí nezahráli ani jednu. Nicméně song Angels with Dirty Faces dostal do varu naprosto každého v klubu a závěrečná pecka If the Kids are United měla opravdu nezapomenutelnou a silnou atmosféru pramenící ze zkušeností všech na pódiu. Tim během hraní navazoval hodně přímý kontakt s publikem pod pódiem, nebál se půjčit mikrofon fanouškům v první řadě, ani si zaflirtovat s hezkou blondýnkou. Ve svém příspěvku na Facebooku reflektujícím tour k show v Brně zmínil, že je v Čechách klasicky přivítala nálož panáků a guláše a že mu připadalo trochu nebezpečné, jak do sebe lidé na parketě vráželi. Tim asi netušil, že punkáči na Melodce se toho nebojí a dokážou rozjet skutečné pogo.

Koncert se podle mého subjektivního názoru vydařil, atmosféra byla autentická a přátelská, Sham 69 byli nezapomenutelní (snad pro ostatní alespoň z půlky tak intenzivně jako pro mě). Nicméně uznávám, že pro někoho mohla být akce jen průměrným punkovým koncertem, který se kvůli třem předkapelám dlouho táhl, a vévodila mu odnož Sham 69, ve které nepůsobí původní zpěvák. Pro mě byl celý večer jedinečnou chvílí, o kterou jsem se musela podělit tímto článkem, při jehož psaní mi na Facebooku blikla žádost o přátelství od Tima a hned po jejím potvrzení i zpráva. Ptala jsem se Tima, jestli je něco, co bych měla v reportu z jejich brněnského koncertu zmínit, odpověděl mi, ať připomenu chystané album Give Me Death or Give Me Glory, které spatří světlo světa v březnu příštího roku. A pak ještě dodal: „You can also say that Tim met the most extraordinary beautiful girl with red hair.“